No… jednou to přijít muselo. Asi bylo naivní očekávat, že
být v Čechách bude stačit. Nestačilo. Ty hnusný Fjällräven batůžky přišly
až sem (připomenout si je můžete tady). Měly sice docela dobrý zpoždění, ale jakmile dobyly výlohy na synkáči,
přes který musím prakticky denně, nebylo na výběr. Takže jsem sbalila kufry. Destinaci
je evidentně potřeba vybrat za hranicema Evropy, bo ty batůžky jsou jak mor
(haha). Takže přes oceán. A radši někam, kde chápou, jak vypadá funkční batoh…
Kanada?
Rychlokurz byrokracie O tom, že kulaté razítko je ultimátní magie mající nevyčíslitelnou hodnotu, mne poučilo již finské dobrodružství. Ordung must sein, speciálně, když vám na to bůh vytvořil lejstro. Věděla jsem, jaký úděl mě zhruba čeká, a tak jsem se zhluboka nadýchla, připravila pohotovostní vodku k počítači a napsala na všechny světový strany, co všechno potřebuju. Líbilo se mi především MŠMT, kde můj výjezd koordinovaly tři paní (teda takhle, tři je číslo, o kterém vím). Perfektní na tom bylo, že vzájemně o svých existencích nejspíš neměly ani ponětí. A taky měly dovolenou. Takže jedna mi psala, že mi posílá smlouvu, kterou musím vyplnit a poslat zpátky. Poděkovala jsem, vyplnila, obratem poslala zpátky a o celém tomhle dobrodružství jí pro jistotu napsala ještě e-mail (já jsem totiž vždycky hrozně nervózní, když něco posílám Českou poštou). Odpověď byla v mé schránce (rozumějte mailové) již za dva týdny. Paní se omluvila za delší čekání a vtipně poznamenala, že ...
Komentáře
Okomentovat